Rozpoznejte depresi

Deprese se suicidiálními myšlenkami

Asi nejobávanější jsou deprese se suicidiálními myšlenkami. Ty ne vždy musejí být jasně verbalizované. Nemocný nemusí naplno říci: „Já se chci zabít.“ Častěji říká: „Nevadilo by mi, kdybych umřel. Už mě to na světě nebaví.“ Těmto pacientům se snažíme pomoci najít důvody, proč žít – a to může být např. pes, o kterého by se neměl kdo postarat.

Z pohledu psychiatra je důležité také upozornění, že se sebevražda často nepovede a je pak nutné nést následky. S depresí můžeme něco dělat, ale s těmito důsledky už mnohdy ne. Když člověk po skoku z okna skončí na vozíku, utrpení pokračuje. Jsou to tvrdé argumenty, ale pacienti na ně slyší. Pokud je pacient ve svém suicidiálním smýšlení neústupný, je jednoznačně namístě poslat jej přímo k hospitalizaci na akutní psychiatrické oddělení.

Z antidepresiv je při suicidiálních myšlenkách možné volit například citalopram nebo fluvoxamin. Nevhodné je použití tzv. aktivačních antidepresiv typu SSRI (uoxetin, sertralin) – ta by pacienta mohla dovést k definitivnímu rozhodnutí, že život skončí dříve, než medikace začne dostatečně působit.

Psychotické deprese

Do rukou specialisty jednoznačně patří léčba psychotické deprese. U ní jsou přítomna kritéria depresivní poruchy a zároveň i bludy a/nebo halucinace, většinou kongruentní s náladou. U těchto pacientů bývá výraznější kognitivní deficit, je vyšší i celková mortalita, vyšší suicidialita i riziko chronicity. Nemocný si často myslí, že způsobil všechna neštěstí na světě, že nemá vůbec právo žít.

Praktický lékař by jej měl odeslat k psychiatrovi a kromě antidepresiv je u těchto pacientů nutno zahájit většinou dlouhodobou antipsychotickou léčbu.

Deprese v rámci bipolární afektivní poruchy (maniodepresivní poruchy)

Podobně by všeobecný praktický lékař neměl váhat s odesláním ke specialistovi pacienta s depresí s přítomností bipolární afektivní poruchy, i pokud je přítomna pouze v rodinné anamnéze. Samozřejmě může být obtížné rozpoznat, zda dotyčný trpí bipolární poruchou. Obraz deprese je obecně závažnější, spojený s útlumem a častější jsou psychotické rysy. První otázka by měla být zaměřena na dynamiku onemocnění – ve smyslu, zda měl nemocný podobný stav už v minulosti, co jej vyvolávalo a co vedlo k úlevě. Pokud odpoví, že se mu to stalo poprvé v životě, měl by ke správné diagnóze vést další dobře mířený dotaz na projevy občasné nadměrné aktivity kdykoliv v minulosti. Pokud nezazní, lékař nemusí maniodepresivní poruchu vůbec rozpoznat. Ve chvíli, kdy praktický lékař pacienta vidí, je nejčastěji ve fázi depresivní. Po nasazení antidepresiv však hrozí rychlý přesmyk do mánie – a ta pro další osud člověka může mít horší dopad než deprese. Často se v manické fázi zcela neuváženě zadluží, rozjíždí zcela nereálné plány, opouští stabilní zaměstnání.

Ani tady se antidepresivu v depresivní fázi často nevyhneme, musíme ale najít správný okamžik, kdy je vysadit. Samozřejmě je nutná léčba thymostabilizátory.

Dysthymie

U dysthymie jsou depresivní nálada a další symptomy specifické pro depresi dlouhodobě přítomny po většinu dne, nedosahují ale takové hloubky jako při depresivní fázi. Přesto činí pacienta nešťastným a snižují značně kvalitu jeho života. Je otázka, jestli nejde o trvalé nastavení osobnosti, respektive poruchu osobnosti, i když v klasifikaci MKN 10 je dystymie řazena u poruch nálady. V každém případě tito pacienti nežijí šťastně.

I tyto pacienty je doporučováno odeslat k psychiatrovi.